Jsou velikonoce, nevím přesně. Jestli stačí přibližně, tak 1985. Karlovy Vary
Vždycky jsme jezdili s pomlázkama na kole a vždycky nás bylo minimálně deset. Ale tentokrát, už nevím proč, jsme šli po svých. V každém městě, takže i ve Varech je u každého baráku, paneláku jedna a víc popelnic. Prošli jsme kolem “stovky” baráků, paneláků. A když se plížila dvanáctá a my šli na poslední šlehání, vešli jsme do ulice a Košík (kdo nezná Košíka, nezná Karlovy Vary), který šel přede mnou asi pět kroků, z ničeho nic otevřel popelnici. Jednu jedinou z těch sta. Tak do ní tak chvilku čuměl a po té chvilce sáhl rukou (bez hygienických rukavic!) do útrob té popelnice. A jako když berete z botníku jeden pár bot mezi palcem a ukazováčkem, vytáhl jeden pár krásných, kožených, lyžáků s hranatou špičkou. A říká. “Hele! Lyžáky!” A já mu říkám: “Ty jsou krásný, vem je.” Tak je vzal. A už na oko bylo vidět, že mu budou malý, tak mi je dal. Nechal jsem je podrazit traktorem a používal je jako pohorky. Jezdil jsem s nima snad fšude. I na diskotéky.
Zimní sezóna, nevím přesně. Jestli stačí přibližně, tak 1986. Neklid, Bejčák
Judy. Kdo nezná Judy nezná Neklid, ani Karlovy Vary. Jednoho krásného víkendu přijela na Bejčák se starýma dřevěnýma lyžema, s koženým vázáním. Dostala je nebo vyškemrala od kamarádky Vandy z Horní Blatné. A já říkám: “To jsou krásný lyže.” A protože byly nalomené, s Vlastou Lepíkem jsme je zalepili. S kým jiným by člověk něco lepil, než s Lepíkem. Tam je jistota, že to bude držet. A teď vám něco řeknu. To byste nevěřili, jak se ty krásné lyže hodily k těm krásným lyžákům. Pak už zbývalo jen jedno. Vyzkoušet je. První, co mě napadlo... telemark. Nikdy v životě jsem neviděl nikoho jezdit v telemarku, ale na takových krásných lyžích s volnou patou a s takovýma krásnýma lyžákama se přece nedá jezdit jinak než telemarkem. Kdo jinak jezdí, nejezdí... Šel jsem do toho. Při prvních pokusech jsem neujel víc jak 20 metrů, ale bavilo mě to. Takže jsem si takhle občas zkoušel ten telemark. Je jasný, že na sjezdovce jsem byl středem pozornosti. Aby ne, bílej sněhulák na hnědejch lyžích. A později následovalo... Všichni znáte tu větu: “To jsou hezký lyže, takový má můj děda na půdě.” Občas je někdo dotáhl, občas jsem ty lyže někomu půjčil a zkoušeli jsme telemark.
Vrátím se o něco víc zpátky
Párkrát jsme dělali na silvestra takovej ňákej sranda závod. Paralelní slalom od Rumbáče k Matouškům třeba na běžkách nebo na jedný lyži. Ani to závod nebyl. Spíš, kdo s kým. Nebylo vítěze…
A teď zase dopředu
Tuhle jsme se bavili se Žluťákem a on mi říká : “Ty Oťas, co kdyby jsme zase udělali ňákej sranda závod, jako tenkrát u toho Rumbáče? Už se dlouho nic nedělo.” A já říkám : “To je dobrej nápad! A na dobovejch lyží a v telemarku.” Dělali jsme na silvestra i v sezóně. A protože to sklízelo ohlasy a že závod zase uděláme, a někdy na konci sezóny, ať je hezky. Jenže co je to za závod, když nemá žádný jméno. Jak to tak bývá na horách, vždycky se tam něco pije. Krom piva i něco jinýho. A bylo to obvykle tak, že co sezóna, to jiný hit. Nastala doba zelený. A protože zelené je i kiwi, tak Michal Šembera, nebudu rozvádět proč, dostal přezdívku “Kiwák”. A jak jsme tak přemýšleli o názvu toho závodu, Kiwák najednou zvolal: “Bude se to jmenovat KIWI CUP!” Vznikl tak oficielně neoficielní závod v dobovém telemarku, nejen v telemarku.
Nevím přesně. Jestli stačí přibližně, tak někdy kolem revoluce. Boží Dar, hostinec “Sport”
Sedíme ve Sportce okolo plného stolu. Jó, to ještě byla Sportka! (Dnes hotel Sv. Hubert.) Jako vždycky, krásnej večírek. Tenkrát jsem už nosil tričko s nápisem “TELEMARK TEAM”. Nechal jsem si vyrobit sítotisk a tričko jsem si natisknul sám. Jenže žádný telemark team nebyl. V průběhu večera, pochopitelně, prišla řeč i na telemark. Já se pak z ničeho nic zvednul a hrdě s tím nápisem na prsou jsem ohlásil, že zakládám Telemark team Boží Dar. A kdo chce být v teamu, ať zvedne ruku. Hlásili se všichni... Vznikl tak oficielně neoficielní team. Nemáme žádný seznam členů, protože žádný není. Jednoduše, kdo jezdí na Božáku telemark a pije zelenou, automaticky je v teamu, který vlastně neexistuje. Takhle ňák si to vybavuju já, Oťas. Přibližně.