Občan trvale opálený, Cigán, se na Božáku se objevil kolem roku 1990. Pár let dělal vlekaře Za Prahou a Kiwi Cup vyhrál celkem 9krát.
Proč ti říkaj Cigán?
Mně nikdy nikdo neřekl jinak než Cigán. Když jsem byl malej, tak jsme jezdili na dovolenou a já vždycky přijel hrozně opálenej. A oni mi říkali, „Nojo, to je cigán!“ A to bylo v tý Božídarský partě vtipný. Všichni znali přezdívky, ale nikdo nevěděl, jak se kdo jmenuje. Když Medik dostudoval (Jarda Neubauer), tak nám vždycky říkal, že když nás bude něco bolet, ať za ním zajdeme. Takže přijdeš na tu ortopedii a říkáš, „Shánim Medika“. Ty si tam ťukali na čelo a říkali, „Těch tu máme plnej špitál!“
Pamatuješ si na začátky Kiwi Cupu? A jak vzniknulo to jméno?
No, organizace se ujal Kiwák, takže kvůli tomu. A taky se hrozně chlastala zelená. Nikdy jsme nemysleli, že se z toho stane taková tradice. Ze začátku to bylo tak, že se sešla parta a sjel se kopec. Závody to původně vůbec nebyly. Šlo o tu partu, ta byla skvělá.
Tys vyhrál hodněkrát, viď?
Jojo, dokonce devětkrát. Ale Oťas říkal, že prej mám zmínit, že moje telemarková technika nebyla úplně dokonalá… (smích) Proto jsem byl rychlejší. Ota Šimánek byl vždycky špičkovej jezdec, ale když už se dostal do finále, tak mu většinou selhalo vybavení…
Rupnul mu řemínek?
Přesně.
Jaká byla tvoje taktika při závodě?
No, hlavně nespadnout. I když jsem nejel nejrychlejš, tak mi to většinou vyšlo. Když jedeš rychle, je to risk.
Taky jsi skákal?
Jasně!
A nebál ses?
Nedostatek techniky se nahradil nesmírnou odvahou. A navíc jsem to podpořil zelenou…
Pamatuješ si z Kiwáče nějakej hodně výraznej zážitek?
Rok 1993. Ve středu jsem odvezl manželku do porodnice. Pak jsem odjel na Kiwi Cup, kterej se jel v sobotu. Ten ročník jsem vyhrál, ale do porodnice jsem se z těch oslav dostal až další středu. Hodně intenzivní…
Dík za vzpomínky!
Rozhovor vyšel v roce 2020 v rámci KIWI novin, které jsme vydali při příležitosti 30. výročí závodu . Celé noviny ke stažení: